Do Bratislavy jsem přijel přednášet o hodnotě diverzity a tolerance ve společnosti. Netušil jsem, že pobyt v Penzionu Zlatá noha bude pro mne z tohoto hlediska velmi poučný. Pobyt v penzionu Zlatá noha v Bratislavě byl eufemisticky řečeno závratný. Za tím se ovšem skrývá skutečnost, že jsem se ještě nikdy v životě v hotelu necítil tak diskomfortně. Majitel penzionu p. Dušan Macko st. vypadal nejprve jako milý starší pán, který si rád povídá s hosty, je osamělý, a tak jim hned na potkání svěřuje všechno ze svého života a také to, co a kdo ho trápí. Velmi brzy se však jeho komunikace stávala neodbytnou, dokonce značně vulgární. Po každé, když mne viděl, zvláště když jsem jedl, mi vyprávěl o jeho přátelských kontaktech s ŠTB, detailně vyprávěl mi o své kriminální činnosti, o pašování aut, o tom kolik mu patří domů, majetku atp. s pocitem, že je někdo, kdo něco dokázal. Stejně tak mi vyprávěl různé skandální historky o svých hostech, jejichž identitu rozhodně neskrýval. Po celou dobu mého pobytu mne u každého jídla obtěžoval poznámkami, že bych za ubytování i za jídlo měl zaplatit dvojnásobnou cenu nebo mu dát dýško, že plyn a elektrika jsou drahé a jemu se nevyplatí to pro mne ohřívat. Přitom za ohřátou večeři (jeden chod bez možnosti výběru) jsem mu platil 10 Eur. V centru města jsem přitom přes den chodil do skvělých restaurací a jedl výtečná jídla, která jsem si mohl volně vybírat z jídelních lístků, a to vždy v ceně od 6-9 Eur. On mi tvrdil, že to, co vaří on, stojí dole v Bratislavě v restauracích 20 Eur a víc. Bylo to krajně obtěžující, ponižující a nepříjemné! Pan Macko st. stále hovořil o svých hostech, které konkrétně identifikoval, jmenoval, hlavně ty slavné, vlivné a mocné, odhaloval, kdo z nich s kým u něho měl sexuální poměry apod. Ještě choulostivější bylo, když si stěžoval na všechny své děti a bývalé manželky. Dozvěděl jsem se neuvěřitelné podrobnosti z jejich osobního života, o které jsem rozhodně nestál. Snažil jsem se mlčet a večeřet, což chápal jako pobídku, aby mluvil dál. Ten samý den se mne při sledování televize, kde se hovořilo o homofobní vraždě dvou mladých studentů v Bratislavě, řečnicky zeptal: Čo sú to zač týto LGBT? Načež si okamžitě sám odpověděl: „že sú to feťáci, ktorým sa nechce pracovať, a že všetci týto, ako Hitler a Stalin, vedeli, čo s nimi. A že kam ten svet speje, keď aj anglický kráľ a politici im vyjadrujú sústrasť a kladú kvety pred bratislavskú Tepláreň.“ Když jsem mu řekl, že i já jsem tam byl vyjádřit nesouhlas s nenávistí k jakékoliv skupině lidí na základě rasy, pohlaví, náboženství, tak nastal ohňostroj osobních invektiv. Ovšem vrcholem byly poslední dvě noci. První noc začal ihned po mém příchodu do jídelny s tím, „že pred časom sa v jeho penzióne ubytoval autobus Židov z Tel Avivu.“ Mluvil o nich s tou nejodpornější stereotypizační rétorikou. Používal výrazy jako „hnusní Židia“, „všiví Židia“ apod. Byl jsem otřesený. Nijak jsem nereagoval. Pak komentoval, když jsem jedl, komentoval moji vizáž. Od vedlejšího stolu mi neodbytně radil, „že by som mal dačo urobiť s tým, ako vyzerám, a či sa nebojím chodiť v noci po uliciach. A že tu na Slovensku si s ľuďmi ako ja vedia poradiť…“ Celou dobu jsem se snažil mlčet. Když přidal další antisemitské řeči, které pro mne byly už neúnosné, vstal jsem, hebrejsky jsem nad ním pronesl požehnání a šel spát (jeden z jazyků, které jsem studoval, je hebrejština). Následující večer mne u večeře hned první větou napadl s tím, „ že už vie, prečo som taký škrt, že všetci Židia sú takí. Že mu jeho kamarát z Tachova povedal, že ešte nikdy nevidel Žida, ktorý by dal niekomu dýžko. Že mu tu slušní ľudia bežne ďakujú za skvelú obsluhu a dávajú mu 10 eur sprepitného za každé jedlo. Že Židia nikdy nikomu nedávali prepitné. A že to chápe, že to mám vrodené apod.“ Bylo mi tak zle, že jsem ho požádal o respektování soukromí. Beze slova jsem dojedl a šel spát. Na chodbě pak s ostatními hosty o mně hovořil záměrně tak hlučně, abych ho slyšel i v zavřeném pokoji. Přitom hostům na moji adresu lhal, ohýbal skutečnost a stále s pohrdáním vyslovoval moje příjmení. V duchu jsem se bál, jestli ho nenapadne zaútočit. Ráno jsem s úlevou odejel. Přitom, po celou dobu pobytu na pokoji nefungovala televize, když jsem se ptal, jak se zapíná, odpověď byla, že normálně, ale přitom se mi nedíval do očí a nonverbálně bylo evidentní, že věděl, že v pokoji vůbec nefungují zásuvky. Za celou mého pobytu v penzionu mi nikdo nevynesl koš. V koupelně bylo na celý týden jen jedno malinké mýdlo 2x3 cm a teplá voda tekla vždy jen první minutu, pak se muselo dlouho čekat, než tekla znovu. Abych byl spravedlivý, musím říct, že druhý spolumajitel penzionu p. Dušan Macko ml. byl korektní a komunikoval standardně. Za více než dvacet let, kdy jezdím přednášet na Slovensko, a kdy jsem pobýval v různých hotelích a penzionech, jsem nic podobného ještě nezažil. Th.Lic. František Burda, Ph.D.

super krásne :)